 |
| Místo pozorování |
Harrachov, Krkonoše |
| Datum |
7. 12. 2001 |
| Čas pozorování |
10:15 hod. SEČ |
| Pozorované jevy |
Malé halo, vedlejší slunce |
| Fotoaparát, film |
Objektiv f = ?? mm, film ??, exp. ?? s |
|
|
 |
Simulace halového úkazu v 10:15 hodin SEČ, výška je Slunce 13,5°.
K simulaci byl použit program HaloSim, jehož autory jsou Les Cowley a Michael Schroeder (viz stránku ). |
|
|
| |
Unikátní snímek vedlejšího slunce (parhelia) se podařilo zachytit Oldřichu Pažoutovi v Harrachově. Mrazivé krkonošské ráno mu přichystalo překvapení v podobě jasných halových jevů. Čtvrt hodiny po desáté hodině ráno se teplota pohybovala kolem -7°C a v přízemní vrstvě atmosféry poletovaly drobné ledové krystalky, pro které se v angličtině používá přiléhavé pojmenování
diamond dust (diamantový prach).
Na fotografii je nejjasněji patrné pravé vedlejší slunce, které vzniklá lomem a odrazem světla v drobných ledových destičkách ve tvaru pravidelných šestiúhelníků, které se vznášely v ovzduší naplocho. Od jejich bočních stran se sluneční paprsky také částečně odrážejí a přispívají tak ke vzniku světlého pásu táhnoucímu se napříč vedlejším sluncem.
Náhodně orientované šestiboké krystaly pak daly vzniknout pravidelnému prstenci o poloměru 22° - malému halu, z kterého je na fotografii vidět jen část odpovídající šedě vyznačenému výřezu na simulaci jevu. Pravý kotouč Slunce se tedy nachází na obloze nalevo od fotografované oblasti.
I další fotografie ukazuje v poněkud detailnějším záběru jasné vedlejší slunce třpytící se v ledových krystalcích vznášejících se v prostoru mezi pozorovatelem a vzdáleným lesnatým svahem. V našich zeměpisných šířkách vznikají halové jevy většinou ve vysoko plujících oblacích - cirrostratech, v přízemní vrstvě je lze pozorovat jen vzácně v zimních měsících.
Původní fotografie byla otištěna v časopise , na jehož internetových stránkách lze najít v čísle 3/2002 i původní , ve kterém je však jev popisován jako duha.
Na této stránce jsou fotografie publikovány s laskavým svolením autora.
