Halové jevy 25. dubna 2001 v Praze

	Místo pozorování Praha Datum 25. 4. 2001 Čas pozorování 7:00 - 7:45 hod. SEČ Pozorované jevy Malé halo, horní a dolní dotykový oblouk malého hala, část velkého hala/supralaterální oblouk Fotoaparát, film Praktica, objektiv f=37 mm, film Agfa 100
	Simulace halového úkazu. K simulaci byl použit program HaloSim, jehož autory jsou Les Cowley a Michael Schroeder (viz stránku Atmospheric Halos).

Ráno kolem 7. hodiny středoevropského času (SEČ) mojí pozornost upoutalo jasné malé halo okolo Slunce. Ihned jsem pořídil první fotografii, na které je v horní části hala jako světlejší skvrna znatelný horní dotykový oblouk. Zároveň jsem si také povšimnul poměrně výrazného barevného oblouku nad malým halem, který je zachycen na druhém obrázku. Ten je složen ze dvou fotografií pořízených objektivem o ohniskové vzdálenosti 37 mm. Zmíněný oblouk mohl být fragmentem velkého hala, nebo supralaterálním obloukem (nepřesně horním dotykovým obloukem velkého hala). Tyto dva vzácnější typy halových jevů je totiž dost obtížné od sebe odlišit při malé výšce Slunce nad obzorem, neboť téměř splývají. Výška Slunce v době pořízení fotografií byla jen necelých 20°.

Malé i velké halo vznikají lomem slunečních paprsků při průchodu náhodně orientovanými šestibokými ledovými krystalky v oblacích. Zatímco na vykreslení malého hala o poloměru 22° se podílejí paprsky vcházející boční stěnou krystalu a vycházející ob jednu další stěnou, paprsky podílející se na tvorbě velkého hala o poloměru 46° procházejí jednou boční stěnou a podstavou krystalu. Velké halo je vždy méně výrazné než malé halo.
Na tvorbě supralaterálního oblouku se podílejí ty ledové krystaly, jejichž hlavní osy jsou orientovány vodorovně. Tytéž krystaly se však podílí i na vzniku horního dotykového oblouku malého hala - pokud by byl tento oblouk velmi výrazný, dalo by se usuzovat, že na horní části druhé fotografie je zachycen i supralaterální oblouk. S největší pravděpodobností se část velkého hala a supralaterálního oblouku slévaly v jeden oblouk, neboť v oblacích byly ledové krystaly v obou (náhodných i horizontálních) orientacích.

Simulace halových jevů nahoře zobrazuje v levé polovině (Simulace A) halové jevy, které se objevují, pokud poměr náhodně orientovaných krystalů převládá (zadaný podíl byl 85%). Je zde vidět jasné malé halo a slabé velké halo.
Na pravé polovině simulace (Simulace B) jsou vykresleny halové jevy objevující se při zastoupení náhodně orientovaných krystalů a krystalů s horizontální orientací hlavní osy v poměru 1:1. V tomto případě se horizontálně orientované krystaly podílejí na vzniku supralaterálního a horního dotykového oblouku malého hala, přičemž supralaterální oblouk tvarově téměř splývá s velkým halem.

Asi v 7:15 již horní oblouk nebyl téměř znatelný, ale Slunce obkružovalo výrazné malé halo. Tento obrázek je opět složeninou dvou fotografií. Malé halo bylo poměrně výrazně vidět ještě asi půl hodiny.

Čtvrtý obrázek byl pořízen koncem úkazu kolem 7:45 a je složen ze třech fotografií. Malé halo je zde již málo znatelné, zato jako světlejší duhově zbarvená skvrna velmi nízko nad obzorem je vidět dolní dotykový oblouk malého hala. Tento nevýrazný halový jev je na fotografii navíc půlen stožárem lampy pouličního osvětlení. Na obrázku vlevo je označen šipkou.
Všechny fotografie byly pořízeny fotoaparátem Praktica s 37 mm objektivem na film Agfa 100. Délka expozice u první fotografie byla 1/1000s, clona 5,6 u ostatních fotografií bylo nastaveno clonové číslo 4 - 8.
 

Výrazné úkazy