Seznam halových jevů

	Nejkompletnější seznam halových jevů

Jednotlivé jevy existují v mnoha různých formách, které odrážejí různé tvary ledových krystalů a specifické orientace, ve kterých se v ovzduší mohou vyskytovat. Do hry vstuje ještě výška světelného zdroje nad horizontem, na které závisí konkrétní tvar určitého halového jevu.
Některé jevy byly pozorovány třeba jen jednou, nebo dokonce vůbec a jejich existence se předpokládá čistě jen teoreticky. Pro přehlednost se jsou níže uvedené jevy děleny na hala (tj. kruhy kolem Slunce o různém poloměru), parhelia, oblouky a další jevy. Poslední sloupec udává typ či orientaci krystalu.

Hala

6° halo	Fotograficky zachyceno 10. prosince 1998 na jižním pólu, vyžaduje speciální orientaci pyramidálních krystalů	?P
9° halo, Van Buijsenovo halo	Poměrně vzácné, vzniká na pyramidálních krystalech, mohou se vyskytnout i 9° parhelia pozorovatelná nad a pod Sluncem (Měsícem).	P
12° halo	Velmi vzácné halo, fotograficky zachyceno 10. prosince 1998 na jižním pólu, vyžaduje speciální orientaci pyramidálních krystalů.	?P
18° halo, Rankinovo halo	Velmi vzácné halo, objevující se ve vzdálenosti asi 18 stupňů od Slunce, spolu s dalšími haly (alespoň většinou), jako jsou 9, 20 a 22-ti stupňové hala. Existuje několik fotografií, nákresů a pozorování.	P
20° halo, Burneyovo halo	Asi nejkrásnější fotografie vzácného 20-ti stupňového hala, byly pořízeny 10. 4. 2001 ve Finsku, kdy se na obloze objevilo několika stupňové halo (přesněji byla viditelná 9, 18, 20, 23, 35 a 46-ti stupňová hala).	P
22° halo, malé halo	Nejběžnější halo vznikající na náhodně orientovaných krystalech.	S
23° halo, Barkowovo halo	Velmi vzácné halo, které vzniká na pyramidálních ledových krystalech, fotografie byly pořízeny 10. 4. 2001 ve Finsku.	P
24° halo, Dutheilovo halo	Velmi vzácný jev, plete se s malým halem. Fotografie například z Německa, kde se podařilo toto halo vyfotografovat dne 3. 4. 1998.	P
28° halo, Scheinerovo halo	Existuje pozorování Scheinera na jeho kresbách, pozorováno též M. Riikonenem v Chile.	K
35° halo, Feuilleeovo halo	Velmi vzácné, slabé a nejasné halo vznikající na pyramidálních krystalech.	P
46° halo, velké halo	Vzniká na náhodně orientovaných šestibokých krystalech, je vždy slabší než současně viditelné malé halo.	S
Spojené dotykové oblouky	Spojený horní a dolní dotykový oblouk v oválné halo opisující malé halo (angl. "circumscribed halo")	S
Eliptické halo	Vzniká hlavně na Altocumuls virga, může být viditelných i více elips současně.	?
Heveliovo halo	Pravděpodobně šlo o subhelický oblouk.	?
Bottlingerovy prstence	Asi dvě elipsy okolo spodního slunce?	?

Parhelia

9° parhelia	Vznikají dole nebo nahoře u 9° stupňového malého hala. Pro jejich výskyt je zapotřebí velmi vzácných a málo častých ledových krystalků	P
18° parhelia	Vznikají na obou stranách slunce, většinou na viditelném 18-ti stupňovém halu. Tyto parhelia byla pozorovaná a fotografovaná i v Německu.	P
20° parhelia	Vznikají dole a nahoře na 20-ti stupňovém halu (většinou). Podobně jako u předchozích, se jedná o velmi vzácný jev.	P
vedlejší slunce, 22° parhelia	Dobře známá vedlejší slunce, po malém halu asi nejčastější halový jev. Vzniknou-li ve světle Měsíce, užívá se pro ně pojem paměsíce resp. paraselenia.	D
23° parhelia	Podobně jako 20-ti stupňová parhelia, existuje horní a dolní parhelium (popř. jen jeden oblouk). Velmi vzácný jev, který vzniká na již tak vzácném 23° halu.	P
24° parhelia	Horní a dolní parhelia. Jsou záznamy o pozorování obou parhelií na velmi vzácném 24° stupňovém halu.	P
28° parhelia	Také jsou známá jako horní a dolní, přičemž dolní parhelium nebylo doposud ještě nikdy pozorováno. Existují jen velmi sporadická pozorování horního parhelia.	K
35° parhelia	Vznikají na velmi vzácném a slabém 35° stupňovém halu. Dělí se na horní a dolní, vzácně pozorovány.	P
44° parhelia	Velmi vzácná parhelia, jde o vlastně o "parhelium 22° parhelia". Byla jen několikrát vyfotografována, např. při velkém úkazu halových jevů v Saskatoonu 3. 12. 1970 (kromě nich byl tehdy pozorován i vzácný Kernův oblouk).	D
66° parhelia	Podle výzkumů a simulací mohou teoreticky vzniknout v přírodě, ale doposud nejsou známy žádné doklady o jejich pozorování.	D
90° parhelia	Nejnovější simulace potvrzují, že je možné, aby tato parhelia vznikla v přírodě, ale jednalo by se o velmi vzácný úkaz. Existuje však několik nepřesvědčivých pozorování.	D?
120° parhelia, boční slunce, paranthelia	Vzácná zjasnění na parhelickém kruhu, většinou bělavá, jsou ale známy i případy, kdy měla duhové (nebo alespoň červené a modré) zbarvení. Vzniknou-li ve světle Měsíce, užívá se pro ně pojem boční měsíce resp. parantselenia.	D
134° parhelia	Byly simulovány, ale v přírodě asi nemohou vzniknout tak orientované krystaly, které by dovolily vzniknout 134° stupňovým parheliím. Nejsou známa žádná pozorování.	?
22° spodní parhelia	Jedná se vlastně o parhelia po stranách spodního slunce. Pozorovatelná z hor a letadel.	D
73° spodní parhelia	Výzkumy hovoří pouze o teoretickém možnosti výskytu těchto parhelií. Zatím nejsou známá žádná pozorování.	D
120° spodní parhelia	Velmi vzácný jev. Spodní (sub-horizontání) obdoba 120° bočních sluncí.	D
Liljequistova parhelia	Tato parhelia se nachází ještě dále za 120-ti stupňovými parhelii, před protisluncem (antiheliem). Pozorována během velkého úkazu 11. ledna 1999 na Jižním pólu.	D
Liljequistova spodní parhelia	Podobně jako normální Liljequistova parhelia, se nacházejí za 120° stupňovými parhelii na tzv. subparhelickém kruhu. Jde o velmi vzácný halový jev.	D
Spodní slunce	Odraz slunce na ledových krystalech pod úrovní horizontu, lze jej pozorovat na horách a z letadel.	D, S
Protislunce, antihelium	Světlá skvrna na parhelickém kruhu naproti Slunci.	S
Spodní protislunce, subantihlelium	Vzácná světlá skvrna na subparhelickém kruhu.	S

Oblouky

9° dotykové oblouky	Horní a dolní 9° dotykový oblouk. Jedná se o velmi vzácné jevy. Vznikají na 9° halu.	P
18° dotykové oblouky	Horní a dolní (dosud nebyl pozorován)oblouk, vzniká na ještě vzácnějším 18° halu.	P
20° dotykové oblouky	Vznikají po stranách 20° hala. Velmi vzácný halový jev.	P
22° dotykové oblouky	Horní a dolní dotykový oblouk, jde o častý halový jev. Při větší výšce Slunce se oblouky spojí v ovál a opisují malé halo.	S
24° dotykové oblouky	Horní a dolní oblouk (dosud nebyl pozorován), vzniká na 24° halu, velmi vzácný halový jev.	P
28° dotykové oblouky	Horní a dolní oblouk (?)	K
35° dotykové oblouky	Horní a dolní oblouk (dosud nebyl pozorován), vzniká na 35° halu, velmi vzácný halový jev.	P
Dotykové oblouky velkého hala	Viz supralaterální a inralaterální oblouk	S
Cirkumzenitální oblouk	Oblouk výrazných barev v podobě části kružnice s pomyslným středem v zenitu (nemůže být však celým kruhem), může se vytvořit, jen pokud je Slunce (Měsíc) níž než 32° nad obzorem.	D, S
Cirkumhorizontální oblouk	Obdoba předchozího oblouku nízko při obzoru, pokud je Slunce (Měsíc) vysoko nad obzorem.	D, S
Supralaterální oblouk	Oblouk objevující se nad velkým halem	S
Infralaterální oblouk	Oblouky po stranách velkého hala	S
28° supralaterální a infralaterální oblouk	Velmi vzácné oblouky, vznikají u 28° hala.	K
Helický oblouk, sluneční oblouk	Vzácný jev ve tvaru smyčky procházející sluncem a obkružující zenit	S
Subhelický oblouk, oblouk spodního slunce	Velmi vzácný halový jev, který vzniká za stejných podmínek jako oblouk helický, je však méně zřetelný. Na straně Slunce vybíhá z pod obzoru, na zadní straně oblohy se nachází nad parhelickým kruhem, ale ještě pod Wegenerovým obloukem.	S
Antihelický oblouk, oblouk protislunce	Též subantihelický oblouk. Jde o velmi vzácný jev, je nejjasnější u zenitu (výše nad cirkumzenitálním obloukem) a stáčí se dozadu směrem k protislunci. Označení subantihelický oblouk znamená část antihelického oblouku, která je pod obzorem.	S
Parryho oblouky	Můžeme pozorovat horní i dolní Parryho oblouk. Tento oblouk se nachází nad 22° halem, někdy s přítomností horního dotykového oblouku. Vzhled závisí na výšce Slunce nad obzorem.	S
Parryho supralaterální oblouky, horní Tapeovy oblouky	Velmi vzácný halový jev, poprvé fotografován na jižním pólu v roce 1986. Jedná se o malé zjasnění (výjimečně malé obloučky) na supralaterálním oblouku.	S
Parryho infralaterální oblouky, dolní Tapeovy oblouky	Velmi vzácný halový jev, poprvé fotografován na jižním pólu též v roce 1986. Jedná se o zjasnění infralaterálního oblouku blízko obzoru.	S
Lowitzovy oblouky	Horní a dolní oblouk, spojuje obě parhelia nahoře nebo dole (nebo obojí) s malým halem.	D
Reflexní Lowitzovy oblouky, Schultzovy oblouky	Oblouky se dělí na Spodní Lowitzův oblouk a na Shultzův oblouk A i Shultzův oblouk B	D
Wegenerův oblouk	Vzácný jev, oblouky vybíhají od horního dotykového oblouku a táhnou se oblohou nad parhelickým kruhem k protislunci.	S
Trickerův oblouk	Velmi vzácný oblouk (oblouky). Lze pozorovat při velmi jasném protislunci, které protínají ve tvaru "X". Většinou jsou doprovázené jinými jevy, jako Greenlerovým difusním obloukem.	S
Greenlerův oblouk	Podobně jako Trickerův oblouk, i tento velmi vzácný oblouk (spíše oblouky) se nachází v blízkosti protislunce a vystřelují nahoru a dolů ve tvaru "X".	S
Hastingsův oblouk	Velmi vzácný halový jev. Nachází se v těsné blízkosti nad Wegenerovým obloukem a prakticky jej obkresluje.	S
Moilanenův oblouk	Velmi vzácný halový jev, který vypadá jako velké „V“ nad Sluncem a může být součástí halového sloupu. Spolu s ním může být pozorovatelný i horní dotykový oblouk.	?
Kernův oblouk	Velmi vzácný halový jev. Jsou známé dva typy Kernova oblouku. První typ má podobu bílého oblouku, který se vytvoří ve stejné výšce jako cirkumzenitální oblouk, ale na protilehlé straně oblohy. Druhý typ je znám jako kompletní kružnice kolem zenitu. Barvu má vždy bílou a může se zdát že spojuje cirkumzenitální oblouk v kružnici.	D
Tapeovy oblouky	Viz Parryho supralaterální a Parryho infralaterální oblouky.	S

Další jevy

Parhelický kruh	Též horizontální kruh. Bělavá kružnice obkružující oblohu ve stejné výšce jako Slunce. Vznikne-li ve světle Měsíce, užívá se pro něj pojem paraselenický kruh.	D, S
Spodní parhelický kruh	Velmi vzácný halový jev, který je pozorovatelný většinou z letadla, hor. Obdoba parhelického kruhu pod horizontem.	D, S
Halový sloup	Halový sloup patří k poměrně častým jevům. Jde o světlý pruh procházející vertikálně Sluncem či Měsícem pozorovatelný nejčastěji při jejich západu či východu.	D
Sluneční kříž	Viz parhelický kruh a halový sloup.
Modrá skvrna na parhelickém kruhu	Několikrát pozorovaná barevná část na parhelickém kruhu, kde se může objevit modré, zelené zbarvení. Závisí na výšce Slunce nad obzorem. Dosud není zcela objasněna.	D

Typy krystalů: D - destičky, S - sloupky, P - pyramidální krystaly, K - kubické krystaly

Výše uvedený seznam vznikl za podpory internetových zdrojů a jeho spoluautorem je Patrik Trnčák ve spolupráci s Jarmo Moilanenem (kompletní seznam s odkazy na snímky v pdf).

 
Pokračování - tvar halových jevů při různé výšce Slunce