HALOVÉ JEVY

	Malé halo a parhelia v Krkonoších (foto Ivo Březina)

Halové jevy jsou optické úkazy, které se objevují na obloze kolem Slunce i Měsíce v podobě kol, oblouků a skvrn. Podmínkou pro jejich objevení je přítomnost drobných ledových krystalů v atmosféře, na nichž dochází k odrazům a lomům paprsků. Ledové krystalky se nacházejí v jemných řasových oblacích ve výškách nad 6 km, mohou se však vyskytovat za chladu i v přízemní vrstvě ovzduší. Vyskytují se v mnoha formách, ale pro vznik halových jevů jsou důležité krystalky ve tvaru šestiboké destičky a šestibokého sloupku. Podle toho, zda se světlo od krystalů odráží, nebo jimi prochází a láme se, mají halové jevy vzhled buď bělavý, či s duhovým nádechem.

Ledové krystaly: 6-boký sloupek a destička

Halových jevů existuje celá řada. Některé jsou časté, jiné se objeví jen jednou za několik let. Nejčastěji se objevuje malé halo - světlý kruh o poloměru 22° kolem Slunce a dále tzv. vedlejší slunce, která přiléhají po stranách z vnějšku k malému halu. Vedlejší slunce mají tvar světlých skvrn, často duhově zbarvených. Obvykle se ale vyskytuje jen několik málo halových jevů, řidčeji i více jevů současně.

Kdy se halové jevy objevují?

Podle dlouhodobých pozorování v západní Evropě lze některý z halových jevů pozorovat více než 100 dní v roce. Takové číslo by naznačovalo, že je lze pozorovat téměř kdykoli se na oblohu podíváme, ale výrazných a dobře pozorovatelných halových jevů je pochopitelně méně. Navíc jev může trvat jen několik minut.
Ledové krystalky v atmosféře, na nichž vznikají halové jevy, se vyskytují ve výškách 6 - 12 km v oblačnosti vysokého patra, kde se nacházejí jemné oblaky typu cirrus, cirrostratus, cirrocumulus. Za výskyt halových jevů však vděčíme především oblačnosti typu cirrostratus, která na obloze vytváří jemné bělavé závoje, které sluneční disk nezastiňují (na rozdíl od oblaků nízkého patra, které jsou tvořeny převážně vodními kapkami). Taková oblačnost pokrývá oblohu často před příchodem teplé fronty, a proto mohou být objevující se halové jevy předzvěstí zhoršení počasí a příchodu srážek.
Zatímco v řasovité oblačnosti ve vyšších patrech oblačnosti mohou halové jevy vznikat celoročně, v zimě se mohou objevit za mrazivých dnů i na vznášejících se ledových krystalech v přízemní vrstvě atmosféry (tzv. diamantovém prachu). Nezřídka se tak stává v okolí lyžařských areálů s provozem sněhových děl, která napomáhají vzniku těchto krystalů. V přízemní vrstvě atmosféry se ledové krystalky vyskytují rovněž v arktických oblastech, kde se halové jevy často objevují. Proslulé jsou snímky z výzkumných stanic v Antarktidě.

Složený snímek RGB v nepravých barvách z družice Meteosat (MSG). Vysoká oblačnost se jeví jako modrá.

Vhodné podmínky pro pozorování halových jevů lze odhadnout také ze snímků z meteorologických družic. Na stránkách družicového oddělení ČHMÚ se několikrát denně objevují upravené snímky v nepravých barvách z družic NOAA a Meteosat, na nichž lze vysokou řasovitou oblačnost (cirry) rozpoznat jako modravé průsvitné pásy. Pokud se pod touto oblačností nenachází žádná nižší vrstva, existuje šance, že při pohledu na oblohu spatříme v ledových krystalcích této oblačnosti halové jevy.
Pokračování - známé halové jevy