Optické úkazy v atmosféře tvoří pestrou škálu jevů, které v přírodě vždy zaujmou oko dychtivého pozorovatele. Mezi nejznámější patří duha, halové jevy, koróny, soumrakové jevy a mnohé další. O kráse těchto úkazů, vysvětlení jejich vzniku a historii zkoumání je tato stránka.
Ke konci dne plného fotogenických úkazů (přeháňky ostrých struktur, útlá kovadlina táhnoucí se z Olomoucka až nad Karvinsko, mamma a praecipitatio) jsem si po 21. hodině začal všímat SZ obzoru, kde se objevovalo to, co vidíte na fotce (čas pořízení cca 21:18 SELČ); vrchol jevu nastal asi o 10 minut později, ale bohužel jsem už nefotil.
Jsem přesvědčen o tom, že se nejedná o Ci či Cs. Rozpadající se Cb nad Jeseníky s výškou kolem 8–9 km je dle mého názoru značně níže než závojovitá a pruhovitá oblačná struktura nad ním.
Proti „hraje“ vcelku včasná doba a výskyt i na azimutu 270°.
Resumé: Pokud se nejednalo o strato- či mezosférická oblaka, jednalo se o nejvyšší troposférická oblaka vyššího patra, která jsem kdy viděl… :-)
Poznámka: O noční svítí oblaky se v tomto případě nejedná. Snímek byl ale pořízen ve dnech, kdy byly pozorovatelné projevy přechodu sopečných aerosolů (zřejmě v nízké stratosféře) vulkánu Saryčev. Praktický stejný záběr pořízený o pár minut dříve z Mošnova je zde: http://ukazy.astro.cz/prirustky.php?Id=536. Další podobné záběry jsou pak na snímcích Matěje Gréka z následujího dne (http://ukazy.astro.cz/prirustky.php?Id=524). Soumrakové jevy na vulkanickém prachu pozorované o 5 dní dříve jsou pak názorně zaznamenány u pozorování č. 521 a 550. Snímek z 3. července 2009, který jsem pořídil v Jizerských horách krátce před západem Slunce při výšce 1° nad obzorem, ukazuje téměř stejnou oblačnou strukturu (viz fotografii) - šlo také o vysoko položenou oblačnou vrstvu- ta byla odpoledne při vyšší výšce Slunce nepozorovatelná a obloha se jevila jako jasná. Po západu Slunce pak tato vrstva posloužila jako projekční plocha, na kterou ještě sluneční paprsky dosáhly i při poloze Slunce 5° pod obzorem! [TT + MG, 29.6.2014]
IMG_0858.JPG