Atmosférické zrcadlení na Boubíně a nezvyklé východy Slunce

Tento článek přináší sadu pozoruhodných pozorování Romana Szpuka a Jana Tláskala z vrcholu Boubína s fotografiemi atmosférického zrcadlení (faty morgány) vzdálených Alp a deformovaným tvarem vycházejícího slunečního disku. Jde o pozorování z časných ranních hodin 31. ledna, 2. února a 10. února 2011.

Zrcadlení a východ Slunce 31. ledna 2011

Autorem fotografií a popisu pozorování je Roman Szpuk... Stál jsem na věži boubínské rozhledny už od 6:45 SEČ. Inverzní stratus ležel až někde v 850 metrech nad mořem. Foukal nenárazovitý vítr od východo-severovýchodu, jeho rychlost podle mého odhadu nepřesahovala 10 m/s. Sníh byl suchý, kopnul-li do něj člověk, rozprášil se, ale proudící vzduch mě ve tváři nijak nezábl. Relativní vlhkost vzduchu se tedy držela na velmi nízkých procentech.

Čekám na východ slunce. Na západě pozvolna klesá k obrysům západní Šumavy soumračný pruh. A pak se objevuje na východě žhavá spárka, která se začíná protahovat podél oblačného obzoru. Slunce vychází. Zprvu je nechci fotit, jen prožívat tu krásu, ale pak se rozhoduji jinak a připravuji si stativ. Otočím se zpět ke Slunci a protažená spárka je stále na stejném místě, jen o něco žhavější. Vida, tak opět hodně zvrstvená atmosféra, říkám si a snažím se svojí Fuji FinePix S2000 HD zachytit, co se dá. Po prvním snímku mě však v rozhodující chvíli zradí automatické zaostřování.

Deformace slunečního kotouče při východu 31. 1. 2011 pozorovaná z vrcholu Boubína. Snímek vlevo byl pořízen v 7:33 hod., snímek vpravo v 7:37 hod. SEČ s Fuji FinePix S2000HD. Foto Roman Szpuk.

Slunce má velmi zajímavý tvar. Jako by se nedokázalo prodrat výše. Vypadá to, že se rovnou zařezává do oblohy, která je ovšem zcela čistá, jen s nepatrnými stopami cirrů. Místo slunečního disku se vytváří obdélník se zúženou jak pravou tak levou stranou. Jak dlouho to trvá, než prorazí neviditelnou plochu vzduchu a začne se vyklenovat výš. A tu upoutají moji pozornost hory vpravo od něj. S úžasem opět pozoruji zrcadlení vzduchu. Tentokrát mám to štěstí vidět, jak celý jev vzniká. Digitál se naštěstí umoudřil a opět zaostřuje.

Záběr ze 7:47,0 h. Záběr ze 7:47,5 h. Záběr ze 7:48 hod. Záběr ze 7:49 hod. Záběr ze 7:51 hod. Záběr ze 7:52 hod. Záběr ze 7:55 hod. Google Earth

Svrchní zrcadlení vrcholů pohoří Hochschwab. Pozorováno z Boubína 31. 1. 2011 v azimutu asi 147°. Snímky byly pořízeny mezi 7:47 - 7:55 hod. SEČ (najeďte myší na popisy). Jde o 180 km vzdálené hory (zleva) Hochschwab (2277 m.n.m.), G’hackt Kogel (2215 m.n.m.), Zagel Kogel (2255 m.n.m.) a Hochwart (2210 m.n.m.). V jejich popředí se rýsují větrné elektrárny v oblasti Hirschensteinu (1026 m.n.m.) při hranici s Rakouskem. Připojena je též simulace pohledu z programu Google Earth. Foto Roman Szpuk.

Záběr ze 7:50 hod. Záběr ze 7:52 hod. Simulace v Google Earth

Ennstalské Alpy a jejich svrchní zrcadlení (fata morgána) z Boubína ráno 31. 1. 2011. V porovnání s předchozími záběry jde o alpské vrcholy blíže k jihu (azimut asi 157°). Připojena je též simulace pohledu zpracovaná v programu Google Earth. Foto Roman Szpuk.

Na snímcích jsem zachytil stejné čtyři vrcholy pohoří Hochschwab jako při pozorování faty morgány 8. října 2010. Čím to, že mám štěstí na tak vzácný jev? Je možné, že vzniká častěji, než si myslíme, jde ovšem o pozornost a citlivost vůči reflexu, který se vytváří při dalekých dohlednostech a v suchém vzduchu. Tyto fotografie doplňuje stín vrcholku Boubína vržený během východu Slunce do atmosféry.

 

Východ Slunce se zrcadlením 2. února 2011

Nedlouho po předchozím pozorování se Roman Szpuk brzy ráno vypravil na vrchol Boubína a opět očekával východ Slunce. Tentokrát se sluneční disk tvaroval opravdu zvláštně. Vlhkost vzduchu se opět dostala pod 40 %. Sluneční kotouč se při východu dokonce rozdělil na dvě samostatné části, kdy se část disku odrážela od inverzní vrstvy a vytvořila jeho zdánlivý obraz poněkud výše, než obraz skutečného Slunce.

Deformace slunečního kotouče s jeho zrcadlení (!) při východu 2. 2. 2011 na záběrech pořízených na vyhlídkové věži na vrcholu Boubína s Fuji FinePix S2000HD. Snímek vlevo byl pořízen v 7:32 hod., snímek vpravo v 7:33 hod. SEČ. Foto Roman Szpuk.

Zrcadlení Alp 10. února 2011

Jan Tláskal z Vimperka pozoroval z vrcholu Boubína svrchní atmosférické zrcadlení jen o několik dnů později, 10. února. Nad vrcholy Alp se od inverzní vrstvy odrážel jejich výškově převrácený obraz. Zrcadlení mělo poměrně dlouhé trvání. Od příchodu Jana Tláskala na boubínskou vrcholovou věž v 6:45 byl jev pozorovatelný asi hodinu a půl. Po osmé hodině se již začínala inverze zvedat, ale i přes ni bylo vidět, že vlastní zrcadlový jev sám též mizí. Při odchodu z Boubína před půl devátou byl už jev zásluhou poměrně vysokého Slunce a v jeho důsledku stoupající ohřáté inverze prakticky pryč, resp. z Boubína neviditelný.
První trojice snímků faty morgány byla pořízena před východem Slunce mezi 6:55 - 6:57 hod.
 

Svrchní zrcadlení (fata morgána) alpských vrcholů 10. 2. 2011 v čase mezi 06:55-06:57 hodin SEČ. Snímáno s Fuji FinePix S100FS. Foto Jan Tláskal.

Svrchní zrcadlení alpského pohoří Hochschwab z Boubína, 10. 2. 2011 v době 06:55-06:57 hod. SEČ. V popředí jsou patrné stožáry větrníků v oblasti Hirschensteinu při hranici s Rakouskem. Foto Jan Tláskal.

Východ Slunce nastal na Boubíně přesně v 7:15 hod. Následující snímky byly pořízeny již po jeho východu v rozmezí mezi 7:26 až 7:38 hodin středoevropského času. Poslední snímek zobrazuje masiv Dachsteinu se zrcadlením berchtesgadenských Alp.

Zrcadlení Alp při pozorování z Boubína 10. 2. 2011 v 7:26 hod. (vlevo) resp. v 7:33 hod. (vpravo). Foto Jan Tláskal.

Zrcadlení berchtesgadenských Alp (vpravo od Dachsteinu). Snímáno z Boubína 10. 2. 2011 v 7:38 h. Foto Jan Tláskal.

Roman Szpuk, Jan Tláskal

 
 
Roman Szpuk - fotografie
Jan Tláskal - Obrazová kronika Vimperka
Přehled článků