Výrazné eliptické halo 14. prosince 2010 v Holešově

Občasné sněžení a zatažená obloha během celého dne nenasvědčovali tomu, že by se mohlo na obloze odehrát něco výjimečného. Ale již z večera, chvíli po západu Slunce, se oblačnost více protrhávala a při pohledu z okna jsem se všiml podivně matných a neostrých altocumulů. Jednalo se zcela jistě i virgu, tedy srážky nedopadající k zemi. Také jsem věděl, že bude na obloze celkem vysoko dorůstající Měsíc a čekal jsem proto alespoň nějakou korónu nebo irizaci. Když se ještě víc setmělo, podíval jsem se na nebe a všiml si tak poprvé eliptického hala - přesně bylo 16:40 SEČ. Nemohl jsem se zmýlit, ani se nejednalo o klam způsobený odrazem na skle okna. Elipsa byla ostrá, kompletní a jasná. Rychle jsem tasil foťák a snažil se v ruce vydržet dvou vteřinovou expozici. Snímky sice nestáli kvalitou za nic, ale jasně dokazovali eliptické halo. Nicméně se zdálo, že oblačnost vytrvá déle a já se rozhodl pro risk - obléci se (teplota byla -7°C), nachystat stativ a vydat se za barák zkusit štěstí. Vyplatilo se. Elipsa byla stále jasná, ostrá a kompletní. Pořizoval jsem proto několik snímků - převážně na ISO 80 až 400, při expozici 1,6 až 4 s - až do doby, kdy jemné, mléčné altocumuly nahradili hustější oblaka. Už jsem to chtěl zabalit, ale všiml jsem si začínající koróny, která byla ze začátku taktéž eliptická. Po sekvenci několika fotek se ale koróna změnila na zcela běžnou "studánku" a já se rozhodl zajít se ohřát domů. Něco mi však stále říkalo, abych foťák nechal na stativu a moc si nezvykal na teplo domova...

V první fázi pozorování bylo viditelné jen jednoduché eliptické halo. Vpravo snímek se zoomem a neostrou maskou. Foto: Patrik Trnčák.

Zatímco se můj foťák těžce orosil a já opět začal cítit prsty na rukou, hustý altocumulus odešel a elipsa pokračovala ve své kráse. Tentokrát se mi zdála jiná. Není větší? Nebude to jiná elipsa? Nebo snad dvojitá elipsa? Tyto otázky mě napadaly cestou za barák, abych opět zariskoval s polovybitou baterií. A když jsem zaostřil na Měsíc, užasl jsem - byla tu opravdu dvojitá elipsa! Dvojité eliptické halo, první doložený případ v ČR! Nečekal jsem na nic a začal pořizovat snímky. Scéna se měnila snad každé 2 až 3 vteřiny. Jednou byla vidět jak malá, tak větší elipsa, chvíli zase jen ta větší a tak pořád dokola. Měnila se i intenzita a ostrost obou elips. Zřejmě za to mohla oblačnost postupující ze západu na východ. Během focení jsem si všiml, že něco z těch altocumulů vypadává - byly to jemné krystalky. Že by diamantový prach? Zkontroloval jsem Měsíc v oblasti 22° hala - nic. Také jasné lampy veřejného osvětlení nenabízeli žádné jevy či alespoň odrazy. Padající krystalky jsem ale nemohl studovat dál, protože elipsa se dramaticky měnila. Opět tu byla jen jedna malá elipsa, asi 1° od Měsíce. Špatně se fotila, i když se očima zdála velmi jasná a ostrá. Vyzkoušel jsem podexponovat i zakrýt Měsíc vedlejší budovou. Moc to nepomáhalo. Nevím ani kolik minut uplynulo, ale elipsa se měnila v něco jako "elliptical glow", čili eliptické něco, co není ani halo, ani koróna. Pak se opět na nějakou dobu ukázala slabá elipsa, ale oblačnost opět houstla. V tričku a bundě ledabyle oblečené mě začala být zima. Proto jsem se rozhodl opět v návrat k vytopené místnosti. Ale foťák zůstal stále v pohotovosti na stativu.

Eliptické halo se začalo měnit na eliptickou korónu během přechodu hustějšího oblaku altocumulus. Koróna se však také během několika vteřin poté změnila na běžnou "studánku". Foto Partik Trnčák.

Třetí vycházka do mrazivého večera se odehrála rychle, protože jsem pohledem z okna zaregistroval zjasnění eliptického hala. Tentokráte bylo nějaké divné..., moc široké. Venku se ukázalo v celé své kráse. Jednalo se totiž o dvě malá hala, nalepená na sobě. Jejich vzdálenost odhaduji na 1° a 1,5° od Měsíce - samozřejmě po stranách. Nahoře a dole se úhlová vzdálenost značně měnila, viz.dále. Halo měnilo dosti dramaticky svůj vzhled, přičemž jsem chvílemi viděl malou elipsu a pod ní jen část větší elipsy. Pak se ukázala i horní část a nakonec se větší elipsa objevila kompletní. Z mnoha pozorování od jiných, především z Finska, jsem si vybavoval různé podivuhodnosti, co umí jen eliptická hala. Například že je spodní část elipsy protáhlejší než horní. A čím je dolů protáhlejší, tím je difusnější až přechází do ztracena. Tento jev však na snímcích moc vidět není. Trval chvíli, i když jsem v tom momentě zamáčkl spoušť. Dalším jevem je skutečnost, že i když snímky sekáte za sebou, nejdou vůbec poskládat. Měsíc napasujete na sebe, ale eliptické halo je spíše hůř viditelné, než na samostatné fotografii. Dynamika vývoje elips je velmi pozoruhodná a fascinující. Ale zpět k pozorování. Během okamžiku se halo mění k nepoznání. Místo dvou elips 1° a 1,5° je okolo Měsíce vidět větší elipsa asi 3° vzdálená. Přísahal bych, že menší vidět není. To ale trvá jen krátký okamžik. Po zhruba 10 - 15 vteřinách velká elipsa mizí, aby se na mě usmála zřetelná a ostrá menší elipsa. Tu nahrazuje opět neforemná "elliptical glow". S pocitem splnění úkolu (snímky všech fází hala) se kochám už jen očima.

Vlevo: V určitých okamžicích byla vidět pouze "elliptical glow". Vpravo: Během mé druhé vycházky za barák se ukázalo dvojité halo. Menší elipsa asi 1° a větší asi 3° od Měsíce. Snímek v pravé části upraven neostrou maskou.

Vlevo: Rozpad většího hala ze snímku 4. Všimněte si barev koróny. Vpravo: Chvílemi bylo vidět pouze větší, asi 3° halo. Foto Patrik Trnčák.

Všímám si ale nejasného 22° hala. Pro ujištění nasnímám asi 3 snímky. Malé 22° halo je potvrzeno. Na čem ale vzniklo? Cirry se mě nezdají, virga není zase moc nakloněná vzniku dvacetdvojky a proto nezbývá než věřit diamantům. Ty padají dosti zřetelně a slyším je dopadat i na mou bundu. U světel na ulici však ani náznak sloupu. Oblačnost ale zřetelně houstne a z krystalků se stávají spíše vločky. Sněží. Měsíc a vedle něj i Jupiter sice ještě vidím, ale už matně a slabě. Elipsa je však stále zřetelná. Poslední fotky - je 18:05 SEČ - a jdu domů. Malé 22° halo se vytratilo a elipsa pomalu dohasíná spolu s Měsícem, který se ztrácí za hustějšími oblaky a sněžením. Konečně můžu nahrát všechny snímky. Baterie ve foťáku vydržela i přes nízké teploty a elipsa je hezky vidět i na monitoru mého počítače.

Dvojitá elipsa (asi 1° a 1,5° od Měsíce), nákres zobrazuje první dvě fáze, kdy se vytvořila jen dolní pak i horní část většího hala. Foto Patrik Trnčák.

Úkol splněn - odpozorováno, odfoceno. Po velmi dlouhé době konečně nějaká vzácnost. Po nahlédnutí do deníku vidím, že jde o mou druhou letošní elipsu - nu což, ale tentokrát byla u Měsíce a dvojitá!

Patrik Trnčák